PRACH (2010) soundcloud

Nahráno: Kdyňské nahrávací studio, srpen až říjen 2009
Zvuk: Václav Váchal, Petr Farkaš
Mix a mastering: Petr Farkaš
Vydavatel: Petr Farkaš, vydavatelská a nakladatelská činnost

Rok vydání: 2010

Skladby:
1. Jsou
2. Prach
3. Čelem vzad
4. Kofein
5. Lilith
6. Sahara
7. Jdi po rukou
8. Adrenaleasing
9. Černá
10. Žiju
11. Domino
12. Naděje
13. Depeše (It's No Good - Depeche Mode)

Total time: 54:01

Sestava:
Vasil Koban - zpěv, vokály
Petr Farkaš - kytary, el. samply
Vašek Zelenka - baskytara, el. samply
Kamil Šulan - bicí

Texty:

1. JSOU

Jsem trochu mlsnej, vzteklej pes,
cítím mezi lidma jed,
ten, kdo sklízí bouři, sází zlost a
déšť naučí tě lítat dost
na to, abys našel most,
cestou nepoztrácej zázemí a post.

Vím, že je k lásce lepší noc,
pro šílence nejspíš moc,
ale plevel roste a s ním nesoudnost.
Nemá názor, nemá cit,
někde přečet, co má pít,
někde zaslech, čím má bejt a jak má žít.

Zkoušej svý slova zpátky stáhnout
a myslet jinak.
Koukej, kam vítr s pláštěm jdou
a nikdy jinak.
Zkoušej naplnit kapsu prázdnou
jinde a jinak.
Koukej, kam bída s nouzí jdou,
všechno je jinak, než jsi chtěl.

 

2. PRACH

Řídit si čas, to je pryč, spěchat bezvýznamný je,
šedej mrak, černej prapor, bílej prach – jen tak
veden dál instinktem, absolutním hitem dne
je destrukce, dysfunkce a krach.

Krouží hlídka krajem dál a k zemi klesá níž.
Nikdo nepřichází, nikdo nevychází, ven se neodváží.

Mám stát sám, dál doufat, že přijdou zpátky dny dlouhý.
Mám stát sám, dál zkoumat, kdo jsou ti, co nás soudí, nevím sám.

Vypjatej boj, chaos, dav, degradace, silnej pach,
přijde hlad, země chladne v zatmění.
Zbytky soch napoví, kdo byl oběť a kdo vrah,
deprese, kolaps cest a drah.

Krouží hlídka...

Mám stát sám...

Prach, snad nezbyde jen prach.

 

3. ČELEM VZAD

Jdou k nám, duní země pod nohama,
dusí kouř pochodní.
Stejný lidi zase tahaj lana
statečný a v bezpečí.
Co dneska stíhaj sondy,
kouřovej signál zvlád.
Za ztráty nejsou soudy,
trosky z lidskejch práv.

To bylo stejný jako teď,
kdy pěšák běžel jako pes
a ztratil všechno, jen ne čest,
aby nemusel, jak oni
ve jménu kříže prolejt krev,
dneska barel, včera zvěř,
ve jménu říše dobýt svět
a nejlíp celej.

Jak se ti líbí mundúry s vejložkama,
když další verbujou.
Ve „slavnou“ chvíli ruku jim nepodají,
jen vlajkou přikryjou,
kde hroby v erbu jsou,
duní země pod nohama.

Slyšíš nepřítele před branama,
střílej, olovo se lije dál,
Řež, mlať jako jižan seveřana
za zejtřky svobodný.
Staletí je to stejný,
laserem i palicí.
Mockrát zatočili dějinama
váleční zločinci.

To bylo stejný…

Z pozice síly tvou víru nepřevrátí
a zpátky neprojdou.
Že slunce svítí snad někde nad mrakama,
možná si vzpomenou
a hroby v erbu jsou.

 

4. KOFEIN

Mám pod kůží pár starejch návyků
a víc novejch přání.
Mám správnej směr,
znám přesně cestu na druhej břeh,
balanc a pád, ne až tak,
jak se Ikarus splet.

Nečekam, až drápy víru
ze mě stáhnou můj dres.
Nehledám miss, ale sex
včera, zejtra i dnes.

Tak proč ty klečíš a prosíš,
nemáš kuráž.

Mám, jak se zdá, důvod k smíchu
a ze starejch hříchů pocit dobrej.
Mám, jak se zdá, důvod k smíchu
a vždycky věřím v konec dobrej.

Mám cítění zvrácenejch básníků,
dám, co ti schází.
Mám víc, než mi stačí, tak dám ti půl,
dám, co mi vrátíš.

Mám, jak se zdá…

 

5. LILITH

Den jako den kleju, říkám, čert to vem, fakt neva,
snad za tejden v klubu opuštěnejch srdcí
posadí vedle mě nějakou perspektivní duši,
zamotat jazyky a všechno, co k tomu sluší.

Děsivej bordel v hlavě mám a chci si užít taky.
Všechno už tady bylo, tak si to chci zkusit sám.

Jsi holka z pekla a v nebi plno maj,
holka jak z pekla, hoříš, ničíš.
Jsi holka z pekla, co radši dobejvá,
než by se lekla ohněm letět.

Kouř se válí, fakt nevim, jak se mají v ráji.
Kouř se válí, tak nehas, co tě pálí, poslouchám.

Den jako den…

Děsivej bordel…

Kouř se válí, fakt nevim, jak se mají v ráji.
Kouř se válí, tak nehas, co tě pálí.
Kouř se válí a černá všechno pěkně schová,
Kouř se válí a zbytečný jsou moje slova.

 

6. SAHARA

Jdeme jako jeden muž, slunce v zádech, jasnej cíl.
Tíha chůze, žízeň, hlad, přes den vedro, v noci chlad.
Trasu známe, sever - jih, jezdci v dálce cítí zisk.
Překvapivá volba vah, tma a ticho nese strach.

Někde prej tu zůstali stát, ještě míli.
Zlato v bednách už zakryl prach.

Čistá pláň, jasnej den, chuť projet se pouští.
Neznámá, osudná pouť s prstem na spoušti.

Písek v očích mám, časem mě oslepí    .
Další míle plynou, s rovnou zemí splynou.
Tíseň, že nás dál strážcové nepouští.   
Pohřbili milion snů, o kterejch uslyšíš.
Další vyjdou jinou, cestu správnou minou.
Zavátej milion dnů někde pod zemí.

Jdeme jako jeden muž…

Čistá pláň…

Kletbu v očích mám, je čas odejít.
Další míle plynou, s rovnou zemí splynou.
Teď slabí upadnou, chytří budou žít.
Chtěli jsme zbohatnout a trumfnout soky svý.
Další vyjdou jinou, cestu správnou minou.
Náš kříž postavil rak, co protnul poledník.

Stejnou cestou se vrať, máš ještě čas.
Stejnou cestou se ztrať, tam, kde jsi nehledal.

 

7. JDI PO RUKOU

Jsou poslední, co dojdou nejdál,
hned to nejde.
První, co cestou zabloudí
s někým někde.

Středem se dej a utíkej,
oblohou leť a pospíchej,
hranice touhy dosáhnout,
pravidla překroč, proto jsou.

Dobře se dívej, jak drtí nás.
Svět není línej a má černej pás.
Klidně to střídej, když je kde brát.
Pekelně líbej, koho máš rád.

Vzpomeň si, že když potkáš štěstí,
hned to nejde.
Laviny smutku zastavíš
s někým někde.

A když se vrátí, už máš zbraň,
ze snů se vzbuď a rychle vstaň.
Iluze přijdou a odejdou,
ale je dobrý, že tu jsou.

Dobře se dívej…

Na co myslíš víc, když sen se ztrácí?

Dobře se dívej…

 

8. ADRENALEASING

Možná si troufnem vejš,
když pod námi je síť.
Hledáme únik ven,
tak v noci se žít má.

Srdce tvý je kamenný,
jsi ledovej a znuděnej.
Nikdo už tě nezdraví,
jsi zmatenej a ztracenej.
Režim vrátil dům a vypsal šek,
změnil jsi bar a mozek změk.
Jsi gumovej a netečnej,
jsi gumovej a ztracenej.

Sleduješ, jak pobaví,
jsi nemastnej a neslanej,
starý songy vohraný.
Jsi trendovej a stylovej.
S námahou jsi znova sázku zved
na to, že svět je fajnovej.
Jsi divokej a rozjetej.
Jsi divokej a rozjetej.

Možná si troufnem vejš,
když pod námi je síť.
Hledáme únik ven
jak z šedý zóny.
My máme stejnej sen
a skrytý touhy svý
a děsně krátkej den,
tak v noci se žít má.

Srdce tvý je kamenný…

Možná si troufnem vejš…

Jsem rád, že jsi ta,
bez který by byla místo světla tma.
Jsem rád, že jsi ten,
bez koho bych cestu zpátky nenašel.

Možná si troufnem vejš…

 

9. ČERNÁ

Denně by někdo chtěl
sebrat, na co jsi dřel,
i sen, co se ti zdál.

Černá zem, rytmus je ohroženej,
černá zem, noc, den.
Srovná tep lovec a ulovenej,
zná pár jmen a kódy k přežití.
Černá je symbol elegance,
dobrá je jak kde.
Bílá je čistá a dvojí šance,
ochrání psance, co nemají cíl.

I kámen může bejt důvod k neštěstí,
co život zamíchá. Hlídej.
Pro tvý území i s tvou rodinou
tě někdo zabít má. Zabít má.

Hřmí, když spí i vstává,
krev bude pít zem svobody zbavená.
Hřmí, když spí i vstává
když nebudeš bdít, nebudeš žít, nebude nic.

I v právu můžeš bejt a skončíš v zajetí,
zbytečně zaklínáš.
Cizí střelci jdou temnou krajinou,
kdo další umřít má?

Hřmí …

Černá zem…

 

10. ŽIJU

Vzpomínám dobře, kam jsem šel
a co jsem cestou uviděl.
Stačilo koukat, vědět, co chtít,
a v tom je celý tajemství, co mám.

Dávno nehledám svý starý touhy,
dávno nečekám na cizí soudy.
Dávno nemusím po nocích bloudit,
dávno nehledám, dávno nehledám.

Dávno nehledám svý starý touhy,
dávno nečekám jak u psí boudy.
Možná budu sám na ústup troubit,
zatím nespěchám, zatím nespěchám.

Tak žiju a víry střídaj proudy, pak odplouvám.
Tak žiju, čas uvnitř svojí zóny počítám.

 

11. DOMINO

Jednou zkříží nám cestu temnej pán,
až se sejdem v cíli, tak z fleku slíbí
za duši v pekle ráj.

Řek, že prej můj bank je bezcennej,
teď už prej je titul zbytečnej.

Najednou jdu sám na druhou stranu k vám,
snad mám ještě chvíli, než skončím v síních,
kde světla ubývá.

Dokud to jde, buď tím, co chceš,
než tě strach zlomí, se mnou hraj.
Lednovej vítr ani mráz neochladí, co hoří v nás,
teď řekni, co mě zajímá.

Poznáš, kdo jsem? Snad?! Tak se klidně ptej,
kam zmizí, kdo vidí konec vzdálenej.
Poznáš, kdo jsem? Snad?! Tak se klidně ptej.
Čas zastaví, kdo umí tančit se smrtí.

Jednou zkříží nám cestu temnej pán,
až se sejdem v cíli, za duši slíbí
pár strojů, nejlíp plnou stáj.

Poznáš…

 

12. NADĚJE

Co za to stálo, je pryč,
co se zdálo bejt mý, už má dávno jinej.

Za každej dar platíš daň,
někdy málo je víc, po bitvě jsem chytrej.

Dost máš rád svět.

Snad novou sílu vrátí naděje do tvejch dnů.
Smutek je lepší z tváře smejt.
Než každej den rejt hubou zem,
spráskanej stát.

Slepě jsem šel, slíbil víc,
než jsem moh vůbec dát, usínal jsem pyšnej.

S pevnou vůlí tažnejch psů
budu hnát za tebou, abych byl zas klidnej.

Snad novou sílu…

Než každej den rejt hubou zem,
spráskanej stát, přibitej bejt ke značce beznaděj.

 

13. DEPEŠE

Mám dobrej plán,
co se vrátí s tíhou pout,
jít bez zábran,
z nepřátelskejch vod navždy uniknout.
Snad pochopíš,
že mi na to moc času nezbejvá,
kdo mě zachytí,
až budu sám bloudit po římsách.

Jsou těžký tejdny, jdou s námi chvíli
zbytečný splíny a strach z živejch snů.
To chce mít štěstí na dobrý karty,
jsou lepší cesty, než stát jak vůl.

Pak bylo fajn, asi může bejt i líp,
neměl jsem říct, ne před tebou,
zrovna teď sejdu z cesty rád.
Je chyba chtít čekat na tmu pod lampou,
možná to znáš,
tak proč vyhlásit válku všem kolem nás.

Jsou temný stíny, co lezou z hlíny,
a kýble špíny se nedaj pít.
Tvý krásný prachy semelou mlejny,
proč všechno žhavý musí vychladnout.

   


© 2016 Maelström